Co kdyby Smrt nebyla děsivá postava s kosou, ale někdo, kdo si k vám v posledních chvílích života sedne, uvaří čaj a jednoduše zůstane? Debutový román Bena Reevese Všechno bylo krásné a nic nebolelo přináší neobyčejný příběh o umírání, ztrátě a smutku. Především je ale knihou o tom, jak vzácné je být naživu.
Travis má spoustu klientů. Některé jen zpovzdálí pozoruje, s jinými se potkává v parku a další navštěvuje doma. Sedí s nimi u čaje, poslouchá jejich příběhy, hraje karty nebo jim pomáhá s drobnostmi, na které už sami nestačí. A pak přijde den, kdy je navštíví naposledy.
Travis je totiž Smrt.
Zapomeňte ale na černý plášť a kosu. Reevesova Smrt nosí džíny a tričko, žije v malém anglickém městě, společnost jí dělá kočka a ve volných chvílích opravuje staré fotografie. Travis nerozhoduje o tom, kdo zemře. Nesoudí, nezachraňuje a nemění osud. Ví pouze, kolik času komu zbývá, a když nastane správná chvíle, přijde. Někdy je očekávaný, jindy se všechno odehraje během několika minut. Vždycky ale zůstává nablízku.
A slyší. Vlastně úplně všechno. Lidi v okolních domech, zvířata, hmyz i život odehrávající se daleko za zdmi jeho bytu. Celý svět mu neustále hučí v hlavě.
Pak se v jeho blízkosti objeví příjemné ticho.
Jmenuje se Dalia. Je porodní asistentkou a žije se svými dvěma dcerami v bytě přes chodbu. Zatímco Travis lidi ze světa vyprovází, Dalia jim pomáhá přicházet na svět. Dva opačné konce lidského života se potkávají na jedné chodbě a Smrt, která až dosud především pozorovala, se pomalu stává jeho součástí.
Travis díky Dalii poznává obyčejné lidské radosti, blízkost, rodinu i pocit, že na někom záleží. A spolu s tím poprvé skutečně chápe, co znamená někoho ztratit.
Román o smrti, který připomíná, proč stojí za to žít
Ben Reeves ve svém příběhu nechává život promlouvat prostřednictvím maličkostí, které nám dělají dobře. Šálek čaje. Klidný rozhovor. Dětský poklad. Staré fotografie. Několik minut navíc.
První část knihy má klidnější, epizodický rytmus a spolu s Travisem vstupujeme do posledních okamžiků nejrůznějších lidí. Smrt může přijít po dlouhé nemoci, ve vysokém věku, ale také náhle a bez varování. Postupně se však těžiště příběhu přesouvá k Travisovi samotnému. Muž, který doprovodil na konci života nespočet lidí, najednou zjišťuje, že vědět všechno o smrti neznamená být připravený na ztrátu.
Ta zásadní myšlenka knihy není, co se stane, až zemřeme. Mnohem naléhavěji se ptá, co uděláme s časem, který máme ještě před sebou.
Název Všechno bylo krásné a nic nebolelo přitom není náhodný. Jde o přímý citát z románu Jatka č. 5 Kurta Vonneguta. V kontextu Reevesova příběhu dostává věta další, lehce paradoxní význam. Protože život krásný je. A zároveň někdy bolí nesnesitelně. Jedno bez druhého možná ani nedokážeme naplno pochopit.
Trigger warnings: na co se před čtením připravit
Přestože je román napsaný s velkou mírou laskavosti a místy také jemného humoru, dotýká se velmi náročných témat. Objevuje se v něm umírání a smrt dospělých i dětí, vážná nemoc, náhlá úmrtí, autonehoda, sebevražedné myšlenky a pokus o sebevraždu, sebepoškozování, závislost, trauma a intenzivní truchlení po ztrátě blízkého člověka.
Není to tedy kniha pro každou životní chvíli. Zároveň však není příběhem, který by chtěl čtenáře utopit ve smutku. Naopak. Přes všechnu bolest se stále vrací k jedné prosté myšlence: život je konečný, a právě proto záleží na tom, jak jej prožijeme.
———————————————————–
Tento můj článek vyšel také na Databazeknih.cz.
