Lucie Plachá

jsem byla doslova posedlá čtením. Knihy mi dávaly potěšení, sílu a útěchu, když jsem je potřebovala nejvíc. Zároveň mi knižní svět nabízel překvapující náruč fantaskních příběhů, zamilovaných románků, napětí a tajemna. Díky knihám jsem vždy mohla být kým jsem jsi přála a žít jak jsem si přála. Tomu říkám skvělý trénink, jak formovat povahu a rozvíjet se. Učila jsem se z knih, bavila se čtením.

jsem byla přijata na studia Informačních služeb a knihovnictví a moje čtenářská duše plesala radostí. Každoroční měsíční praxe v knihovně pro mě byla doslova za odměnu. Byla jsem královnou ve svém knižním království. A tehdy jsem poprvé slyšela pojem biblioterapie, chápala její smysl, ale abych se dostala do hloubky a pořádně ji pochopila, musela jsem si ještě pár let odžít, se vším všudy.

Po škole jsem pracovní místo v knihovně nenašla. Ne tak rychle, jak jsem tenkrát potřebovala. A tak jsem pár let pracovala jako redaktorka v kulturních redakcích, abych nakonec zakotvila v knižním nakladatelství, kde jsem propojila svoji lásku ke čtení a psaní. Svět knižního marketingu mi učaroval a dodnes mě nepřestává fascinovat jak různorodý může svět knih být a jaký potenciál neustále nabízí.

Než mi ale došlo, že čtení knih může být víc než jen vášnivý koníček a práce snů, která nepřestává bavit, musela jsem párkrát doslova padnout na dno. V roce 2010 jsem prošla těžkým obdobím, kdy mi čtení knih pomohlo zvládnout ztrátu a smutek. O tomto příběhu a mém setkání s biblioterapií si můžete přečíst více >tady<.