Nesentimentální novela psaná průzračně čistým stylem
Irsko, prosinec 1985. Mrazivý vzduch, kouř z komínů, dřina, která nikdy nekončí. Bill Furlong pracuje velmi tvrdě, stará se o rodinu, na kterou je náležitě pyšný, snaží se vést dobrý život. Ale když v klášterní kůlně narazí na zuboženou dívku, před pravdou už nelze uhnout. Bude mlčet, jako celé město? Nebo se vzepře?
Magdaleniny prádelny
Děsivá kapitola irských dějin. Magdaleniny prádelny byla místa, kde byly „padlé“ dívky zavírány, ponižovány, zneužívány. O kterých všichni věděli, ale nikdo nemluvil. Claire Keegan o tom vypráví tak tiše a nenápadně, že vás to zasáhne o to víc.
„Tahle cesta vede tam, kam chceš jít, chlapče.“
Co znamená být dobrým člověkem?
Kolik odvahy je třeba, abychom udělali správnou věc?
Můžeme rozhodnutím, které pokládáme za správné, zničit životy svých blízkých?
A můžeme vůbec žít v klidu, když se rozhodneme zavřít oči?
„Přišlo mu správné i hluboce nespravedlivé zároveň, kolik života je ponecháno náhodě.“
Bill společně se svojí ženou vychovává 5 dcer. Sám však vyrůstal jen matkou, která pracovala jako služebná v domě bohaté ženy. Byl nemanželským dítětem, což v tehdejším Irsku znamenalo společenské stigma. Jeho matka se mohla snadno ocitnout na ulici nebo v Magdalenině prádelně, ale měla štěstí. Její zaměstnavatelka ji pod svá křídla nevzala jen jako služku, ale skutečně jí pomohla. Díky tomu Bill vyrůstal v relativně stabilním a laskavém prostředí, přesto si nesl vědomí, jak snadné je ztratit všechno.
Co kdyby jeho matka tenkrát skončila v klášterní prádelně, namísto domu, kde jej po celé dětství hřál oheň a dobré srdce matčiny zaměstnavatelky?
Příběh, který ve své křehkosti šlehá jako ostrý prosincový vítr. Příběh o tom, že skutečná změna nezačíná velkými gesty, ale malými maličkostmi.
0 komentáøù